#Přesdržku 1

Facebook nám bere přirozenost a rozum. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit nešvar, který se v posledních dnech rozmohl. Spousta mých (virtuálních) přátel se začla zajímat o nesmyslné akce. Uvedmě si pár příkladů:

 

Podobných číčovin je miliarda. Začíná mě to vážně srát (ať si každý odpoví proč). Jo a pro ostatní co mě zvou na tyto akce. Tohohle se účastnit nehodlám (čtyřikrát pozván na akci):

Objevy uplynulých měsíců

1. Hobit

Nikdy jsem nebyl fanouškem Pána prstenů (přišel mi nudný a o ničem). O to větší šok byl, když se mi první díl Hobita líbil víc než nejkvalitnější softcore porno počítačová hra. Úžasné efekty, Martin Freeman (s jeho typickými gesty) jako Bilbo a Benedict Cumberbatch ztvárňující draka Šmaka.

2. Postcrossing

Když jsem procházel určitou seznamku ve snaze vyčmuchat profily přátel (jednou za čas se ze mě stane sketa), narazil jsem na postcrossing. Služba díky které se podíváte do světa, aniž byste vytáhly paty z domu. Založíte si profil, napíšete pár pohledů a už se sypou i vám od jiných uživatelů. Bohužel jsem po měsíci zjistil obrovskou nevýhodu. Kapesné mizí rychleji a musíte na poště vysvětlovat, že Austria fakt není Australia. Tak jako u každé aktivity se i zde projevila moje tendence prokrastinovat. Už dvacátým druhým dnem mám mít odeslaný pohled. Doteď není napsaný.

3. Mnou dávno zapomenuté písničky

S návratem ke Spotify jsem objevil můj playlist "úplně nejvíc mega ever supr písniček". Výčet nejzajímavějších:

• Franz Ferdinand - Take me out
• Red Hot Chili Peppers - Road Trippin'
• Phantom Planet - California
• Black - Wonderful Life
• Pinkzebra - Larger Than Life
• Red Hot Chili Peppers - Dani California

4. Fargo

Jeden z nejlepších seriálů co jsem kdy viděl. Brutální vraždy, vtípky, a čistou náhodou Martin Freeman. Skvělé herecké výkony (Martin Freeman, Billy Bob Thornton, Allison Tolman, Colin Hanks), hudba a dovětek "natočeno dle skutečných událostí" zamrazí. Zcela určitě jedna z věcí, která nesmí chybět na vašem seznamu "vidět než umřu".

5. České zdravotnictví

Tři měsíce trvající nemoc mi dala perfektní příležitost nakouknout do nitra českého zdravotnictví. Člověk brán jako zákazník, mrhání penězi, nespolupráce jednotlivých středisek, zmatenost pacienta a nakonec označení za simulanta a blázna. Nikdy více.

Při psaní článku se projevila autorova lenost cokoliv rozvíjet a doplňovat o detaily, proto prosím nehleďte na stručnost, sám je totiž překvapen, že vůbec něco napsal.

Chci pryč

   Vlastně nevím, jestli jsem spokojený, spokojený se svým životem. Žít v takovéto konzumní společnosti. Osobně, nejradši bych žil v Brazílii v deštných pralesech a pracoval pro neziskovku zachraňující plíce Země. Nebo. Nebo bych žil na severu Kanady v hlubokých hvozdech – srub u malého jezírka. Bez internetu. Bez lidí.

   Rodiče se mě ptají, jestli se někdy necítím sám. Pořád zavřený u sebe. Bez kontaktu s živou osobou. Když odjíždí pryč na víkend, tak se ptají znovu. Nemůžu jim říct, že mi to vyhovuje. Být o samotě je super. S nikým se nemusím dohadovat, přetvařovat se před ním, jak je všechno super (na Facebooku se přetvářka dá hrát daleko jednodušeji).

   Gympl. Poslední rok je mi hůř. Můj příchod na střední školu byl z medicínského pohledu chyba. Za poslední dva roky co se dennodenně stresuji ve škole, jsem dvakrát skončil v nemocnici. Myslím si, že moje problémy jsou způsobené psychikou. Ničím jiným. Fňukat budu jindy. Otočme list.

   Nikdy jsem si neuvědomil, jak je klasická hudba krásná – ta klasická hudba, kterou jsem díky jisté profesorce hudební výchovy nesnášel. Krásně melodická, energická. Když si to tak uvědomuju, tak mi poslední dobou, kromě Radiožurnálu, nejede do sluchátek nic jiného. Zvláštní. Asi si procházím nějakým obdobím (ne, nejsem žena).

   Také jsem na sebe naštvaný kvůli knihám. Kvůli knihám, které jsem si slíbil přečíst do konce tohoto roku. Nestihnu to. Momentálně mi jich zbývá osm a vzhledem k tomu, že přečtu jednu za dva měsíce, bojím se, že to nestihnu. Přitom jsou mezi nimi zajímavé kousky (celá série Hunger Games, Lady Fuckingham, komiksová série Sin City, Sherlock Holmes and the Sport of Kings...). Prostě ranec poutavého čtiva. To mě dovádí k otázce. Jaký žánr literatury máte nejraději? Jakého spisovatele zbožňujete a které knihy milujete?

   Dneska jsem vypustil z úst velmi zajímavou větu, která je tak pravdivá, až to bolí. To, že se někam chystám, neznamená, že tam půjdů. Myslím, že tato věta perfektně vystihuje můj uplynulý měsíc a půl.

Mějte se pěkně a nezapomeňte použít ochranu.

Bezžaludkový

Slovo může být vykládáno různými způsoby.

1. Danému člověku byl odoperován žaludek. Bohužel životnost lidí po této operaci je nedostačující a obvykle vydrží v nehnilobném stavu něco okolo týdne až dvou. Zde musí medicína ještě pokročit.
2. Tímto slovem může být rovnež označován člověk, který snese všechno. Ve významu psychickém: Nevadí mu, když uvídí vraždu čtyřiceti koťátek. Snese vše. Ve významu fyzickém: Jeho žaludek stráví nechutné jídlo, ocelové součástky dokonce i obávaný rybí tuk.

Antonymum (žaludkový)

1. Člověk v přirozeném stavu (bez operace odebrání žaludku)
2. Člověk uspokojující se svazováním svého či cizího žaludku. Také se může použít spojení "žaludkový úchyl" nebo "STBDSM (Stomach bondage, discipline, sadism, and masochism)
3. V souvislosti s jídlem – člověk, který rád konzumuje například vývar ze slepičích žaludků, nebo si rád dopřává pečený bachor.

Gulag jménem Život

Bojí se otevřít oči, bojí se otevřít lednici, bojí se otevřít dveře. Co kdyby tam stál Stalin? Co by udělal? Pozval by ho dál. Ať ví. Ať ví, jak to chodí v gulagu jménem Život. Každý den ten stejný cyklus. Vstávání, škola, usínání. Den za dnem, pětiletka za pětiletkou. Moderní systém dne.

Energii mu vysává jako 2200 wattový vysavač zakázaný Evropskou unií. Pytlík z vysavače Život vezme, roztrhne jej a jeho obsah mu nasype do hlavy. Vše se začne spojovat. Genialita s psychickou nemocí, empatie s apatií. Vymyslet džus pro děti, nebo vymyslet džus z dětí? 

Život, ta proradná svině, mu bude nadále dávat podpásovky. „Kde je ten Ježíšek, co jste mi, rodičové, tak zarytě tvrdili, že existuje? Kde je má milá babička, co bydlela v nemocnici? Kde je ta láska, co jsme si slibovali před lety?“ Dál se neptá, myslí si, že nedostane odpovědi. Omyl! „Maturita z češtiny vám utekla o jeden bod. Tvůj pes se už nikdy nevrátí. Už nikdy neuvidíš, neuslyšíš, neucítíš.“

Den za dnem, smrt za smrtí, člověk za člověkem.